Ano, toto rčení použité tak nádherně Voskovcem, Werichem a Ježkem, platí obecně a provází nás celým životem. Uvědomíte si to už při úvaze o početí vše mohlo být o měsic drive nebo v tom okamžiku vynechat a byl by zde jiný jedinec... A kolikrát se to každého dotkne v průběhu života. A jeden z trilionu situací se přihodil i na podzim roku 2008, kdy Antikvariát Lužiny, který jsem otevřel již v minulém století, na podzim roku 1999, sídlil v obchodním centru na stejnojmenné stanici metra linky B v Praze.

V obchůdku, tehdy měl asi 25 m2, se objevil někdy v listopadu 2007sympatický pán s tím, že našel na stránkách antikvariátu několik vydání Písní kosmických od Jana Nerudy a že by si rád nějaké vydání vybral s tím, že to má být dárek. Tak nějaké lepší vydání. Vybral jsem jich asi 5 vazbou, ilustracemi a celkovým stavem pěkných a zajímavých. Zákazník si po chvíli listování vybral 2 různé vydání, zaplatil a při odchodu mi řekl, že je z Astronomického ústavu ČSAV, představil se Pavel Suchan a že možná se tato kniha podívá na palubě raketoplánu Atlantis do blízkého vesmíru. To mne nejen zaskočilo, ale i nadchlo.

Od mého dětství jsem s nadšením sledoval pronikání člověka do vesmíru, tedy od vypuštění Sputniku, první Lajku, Gagarina, Shepparda, Glenna, Titova a další. Vždy jsem dával přednost a fandil té v té době „nepřátelské" straně. Hlavně proto, že většina startů - i těch posléze neúspěšných – byla oznamována dopředu a bylo se na co těšit. Druhá strana vše zdařilé oznamovala ex post, nezdařené a dost možná i tragické akce tajila, někdy až 30 let... Takže oblet Měsíce, přistání na něm, vývoj a starty raketoplánů - samozřejmě těch amerických, protože asi dost možná obkreslený Buran skončil trochu buransky. A teď se chystala mise STS 125 (a pro starší čtenáře: tyto mise neměly nic společného se Strojními a traktorovými stanicemi (STS) nic společného, jenom snad používání motorů) a kniha z mého antikvariátu má šanci být na palubě.

Příběh Andrew Feustela, jeho manželky a její matky Moravanky od Znojma, je myslím obecně znám, takže jej pominu. Start Atlantisu byl opakovaně odkládán, jednou kvůli počasí, jindy pro technickou závadu a tak start proběhl 11. května 2009. A tak se tento exemplář Písní kosmických dostal do vesmíru, byl blízko i Hubbleovu teleskopu, na kterém posádka provedla poslední opravu, a šťastně se vrátil na Zemi a posléze „přistál" v muzeu Ondřejovské hvězdárny. Nevím, zda se do vesmíru podívalo knižní vydání Krtečka od Z. Millera, ale každopádně tyto Písně kosmické byla zřejmě první česká knihy ve vesmíru.

Písně kosmické jsou nejen libozvučné básně našeho klasika, ale mají i vědecký, astronomický podklad, ale to bych přivítal - a pak i zveřejnili jejich rozbor v tomto smyslu od nějakého odborníka.
A na závěr trochu propagace nejen této knihy, ale také Astronomického ústavu a jeho hvězdárny v Ondřejove. Nejen že má krásnou historii výstavby, provozu a současn činnosti, ale je i volně přístupná a situována v nádherné české krajině nedaleko od Prahy. Takže tip na nádherný výlet, obzvláště na jaře. A na požádání vám ukáží i zmíněné muzeum. Stojí to opravdu za to!

Ing. Vladimír Čejka

V tiché vzpomínce na onu chvilku mých rodičů, kteří mne přivedli do tohoto bohatého a nádherného světa a na mé prarodiče, kdy jedna genetická větev mne nasměrovala ke knihám a druhá pak k maloobchodu.